Ptačí dívka
Pavlína Jíšová
má v ulici okna pod věží
když sedmnáct pírek k jejím dveřím přilétá
vím že v ten čas bývá zakletá
Má v pokoji džbánek s uschlou růží
v ní laskavé vůně schovává
dlouze rozpomíná si svou píseň o rybách
den do ticha vzdychá v pochybách
Stůl, kulatý ubrus, těžký svícen
v něm smolnaté svíce zapálí
oknem vejdou lidé celí v peří odění
ten oděv je bílé brnění
Znám dívku, co léčí ptačí řečí
svých sedmnáct mužů z prokletí
touhou už je nespálí jen křídla rozplétá
pláč teče jak voda stoletá
Sám přečti si příběh ze svých dlaní
má pravda je pouhé dojetí
já vím že mě slyšíš, že mi jednou uvěříš
zvoň sedmnáct nocí u dveří
Vyšlo na: CD a MC Pavlína Jíšová V proutěném křesle, BMG 2003